Z čeho se vyrábí hedvábí

Základní informace o hedvábí a jeho původu

Než se budeme věnovat tomu z čeho se vyrábí hedvábí dovolte pár slov o jeho historii. Hedvábí je přírodní materiál známý již téměř 5 000 let. Domovskou vlastí hedvábného vlákna je Čína, která držela monopol na vývoz tohoto materiálu až do 6. století našeho letopočtu a jakékoli pokusy o sdílení technologie výroby hedvábí byly dokonce trestány smrtí. Vlákno jako takové měla podle jedné z legend objevit manželka mýtického čínského vládce – Žlutého císaře, když jí při odpoledním čaji spadl do šálku kokon bource morušového.

Za pravé hedvábí se považují nekonečně dlouhá textilní vlákna přírodního původu, barva surového hedvábí je smetanová až šedá nebo žlutá.

Často se také můžeme setkat s pojmem umělé hedvábí/falešné hedvábí, to je vyrobeno ze syntetických materiálů (polyesteru nebo derivátů celulózy). Umělé hedvábí kromě vizuálního efektu zdaleka nedosahuje vlastností toho přírodního. Pojďme se společně podívat na původ tohoto několik tisíc let starého materiálu. 

Pravé, divoké, nebo umělé hedvábí?

Za pravé hedvábí je označován přírodní materiál, který vzniká z výměšků slinných žláz larev motýlů - bource morušového – jde o tzv. morušové hedvábí, z něj šijeme i my. Jeho výměšky na vzduchu tuhnou ve fibrinové vlákno, kterým se housenka opřádá a vytváří z něj zámotek (kokon), v němž se posléze zakuklí.

Tyto kokony se sbírají zhruba za deset dní po zakuklení bource, poté se při teplotě okolo 80 °C suší. Vlákno lze následně získat rozvinutím zámotku. V průměru se může jednat o hedvábné „nitě“ v řádu několika stovek metrů, z těchto vláken se poté vyrábí pravá hedvábná látka.

Divoké hedvábí aneb hedvábí nemusí být jen morušové

Vedle výměšků bourců je možné k textilnímu zpracování využít i materiál jiných druhů housenek: tussah, muga a eri. Jejich vlákna jsou hrubší, z kokonu lze odmotat jen kratší délku vlákna a hovoříme o tzv. divokém hedvábí.

Pro představu, z kokonu bource morušového lze získat až 800 metrů vlákna, z tussahu maximálně 400 metrů a z mugy 250 metrů. Na světě je možné setkat se s ještě jemnějším přírodním vláknem o průměru 4 µm (vlákno bource morušového má průměr cca 10 µm). Předou je pavouci z rodu Argiope a Nephila, toto pavoučí hedvábí vyniká svou houževnatostí, pro využití v textilním oboru se však jedná o extrémně nákladnou záležitost.

Z takto přírodně získaných vláken je poté po dalších úpravách (čištění, bělení, barvení) možné vyrábět hedvábné látky. Pro výrobu hedvábí jsou nejvhodnější ta nejjemnější vnitřní vlákna, ostatní „odpadní materiál“ najde využití třeba jako výplň polštářů či přísada do hnojiv.

Umělé hedvábí (syntetická vlákna)

Nedostatek přírodních surovin zasáhl rozvíjející se textilní průmysl již v druhé polovině 19. století. Přibližně v této době započaly snahy o přípravu syntetických vláken, mimo jiné i o výrobu umělého hedvábí. Chemický rozbor listů moruše prokázal jejich složení: celulózu a přírodní polymer, který obsahuje uhlík, vodík, kyslík a je navíc obohacený dusíkem.

První výroba tzv. nitrátového hedvábí byla zahájena už v roce 1891. Dnes jsou nejčastěji jako umělé hedvábí označovány tyto textilní materiály: rayon, modal, nylon a jakékoliv další polyesterová vlákna.

Přečtěte si o užitečných vlastnostech hedvábí v dalším článku.