V jednom z předchozích článků “Kde se vzalo hedvábí” jsme si nastínili jeho historii a jak je možné, díky bourci morušovému a dalším nočním motýlům získat vlákna přírodního hedvábí. Z těchto vláken je po dalších úpravách možné vyrábět hedvábné látky, které vynikají výbornými užitnými vlastnostmi, jsou jemné a přirozeně lesklé.
Pojďme se nyní podívat na celý proces podrobněji a zaměřit se také na druhy hedvábných látek, které je možné v současnosti koupit.
Od nočního motýla po vlákno připravené k výrobě
Život bource morušového (nočního motýla žijícího převážně v Číně, živícího se listy stromu moruše) trvá v závislosti na klimatických a dalších chovatelských podmínkách obvykle okolo 60 dnů, samotný vývin housenky pak zabere přibližně prvních 12 dní.
Bourec se živí výhradně morušovým listím, během krmení dorůstá na délku až 8 cm při hmotnosti okolo 45 g. V posledním stádiu svého života mění bourec barvu, přestává přijímat potravu a začíná kolem sebe vytvářet kokon.
V této fázi dochází k vylučování polotekutého vlákna z otvorů na spodní části hlavy. Jde o dvojité vlákno spojované sericinem, speciální bílkovinnou látkou. Vlákno není po celé délce stejně tlusté, jeho počátek i konec je tenčí, slabší, plně využitelný a stejnoměrný je pouze prostředek kokonu.
Ostatní se zpracovává, jako tzv. hedvábný odpad. Při výrobě hedvábné látky lze vlákna, v závislosti na požadované jemnosti příze, odvíjet z několika kokonů současně. Smotávání provádějí smotávací stroje.
Nejprve se kokony máčejí v téměř vařící vodě, poté se kartáčem odstraňuje nespřadatelná vrchní část.
Svého typického lesku, omaku a měkkosti dosáhne hedvábí procesem namáčení např. v mýdlové lázni, kdy je z vláken odstraněn sericin a barevné pigmenty. Aby tímto procesem neutrpěla hmotnost vláken následuje tzv. zatěžování hedvábí. Poté dochází k bělení materiálu a k barvení na požadovanou barvu.
